Včelařská konference

Ty hobrové K39 jsem měl také, několik jich ještě mám. Náchod je sousední okres jednoho mého stanoviště, měl jsem svého času včelstva i přímo tam. Na ty dřevěné rámy (smrk) jsem měl takovou primitivní formu, aby rámy měly pravý úhel. Dovnitř jsem dával nastříhaný vlnitý papír, původně tam snad měla být dutina. Horní okraj, na který dosedaly rámky, jsem napouštěl epoxidem (Upon), něčím zředěný(aceton?-už nevím, nejsem chemik), aby se řádně vsáknul a vytvořit tvrdý okraj, který se netrhá, když včely rámek přitmelí. Pobíjelo se to hřebíky "lepeňáky" s širokou hlavou. Nátěr 2x industrol vně i zevnitř vytvořil vrstvu, aby to včely hned nerozcupovaly. Ještě jsem si udělal z hliníkového plechu k těmto nástavkům rohy (cca 5x5cm) na zesílení po celé výšce a ta hobra se přibíjela skrz ten plech. Teď o víkendu jsem našel ještě 17 ks těch nepoužitých rohů, které zbyly. Některé tyto nástavky vydržely dodnes, i když nebyly trvale osazené. Tyhle hobráky vydržely však mnohem déle, než ty kupované tachováky s rámy z podivného dřeva, které se rozsypaly po velmi krátké době.
K39 byly čtvercové, na nich jsem si ověřil, že teorie, která praví, že když má horní nástavek rámky napříč, tak ho matka nezaklade, je pověra. Zaklade, a to bez nejmenšího zaváhání.
Pepa

-----Original Message-----
From: vcely-bounces/=/v.or.cz [mailto:vcely-bounces/=/v.or.cz] On Behalf Of R. Pol�ek
Sent: Friday, April 03, 2015 11:57 AM
To: Včelařský mailing list
Subject: Re: ivotaschopnost vĂ????elstev Re:

"Prodávaly se i Tachováky, klasické nástavkové 9x39/24, cenu si už nevzpomenu, dno, 3 nástavky, víko. Hnus. Nástavky tvořené dvěma rámy pobité smrkovými palubkami. Jenže ty rámy byly z březového dřeva a po několika letech se rozpadly na prach, zůstalo jen to pobití."
JJ, to si pamatuji, jak jsem si je prohlížel, někdy od roku 1975, 1980. My jsme měli v okresním městě na náměstí železářství, kde byl i dobře zásobovaný včelařský koutek. Pak podle toho a podle hobrové stavebnice K39 z OPS Náchod jsem vyráběl svůj první typ nástavkových úlů. Založený na čtvercových rámech, kdy bylo možné v úlu každý nástavek zvlášť otočit na teplou nebo studenou stavbu a na dolů otočených falcech.
Ty rámy jsem dělal taky třeba z břízy anebo dokonce i z horšího dřeva, ale mně se nerozpadly nikdy. A do vnitřku jsem dával v posldních verzích sololit, takže mně se tam vešlo až 11 rámků 39x24. Ještě mám doma hromadu připravených rámů a nějaké další komponenty.
Asi se jich budu v nejbližších letech zbavovat, to bude tak nejméně 5 použitých úlů v různých stadiích opotřebení plus z připravených komponent možná dalších 5.

Hobrové z Náchoda jsem měl také, celkem platí to co jsi psal, pouze nátěr Industrolem se mně neosvědčil, zůstával pod ním mokrá hobra. Musel jsem to oloupat a natřel Latexem, nátěr byl prodyšný a úly suché. Uvnitř jsem natíral nějakou tekutou omítkou s jemným pískem. Vydržely ca 25 let, tak za tu cenu docela dobré. Občas to vykousaly, ale dalo se to lehce opravit. Největší výhodou byla nízká váha. Dnes mám kombinované úly 39x30+39x17 a je to pohodové včelaření.

S těmi hobrovými úly mám taky podobné zkušenosti. Sestavoval jsem dle návodu, hrany hobry se musely napustit zředěným epoxidovým lakem S 1300, dodnes se vyrábí a má atest pro potraviny. Rámy a příslušná místa hobry se musely natřít lepidlem, třeba chemoprenem a hobru tak na rámy vedle přibití těmi téráky hřebíky současně ještě přilepit. Co se týká přesných a pravoúhlých tvarů rámů, vyvinul jsem takový postup, kdy se samotné rámy přesně do pravého úhlu a přesně v rovině ve správné velikosti na milimetr zafixovaly epoxidem na rovinné desce stolu. Takže potom stačilo opatrně nalepit a natlouct hobru nebo natlouct dřevěné destičky a byl přesně pravoúhlý nástavek přesných rozměrů.
Vnitřek mám natřený základní systetickou barvou S2000 v bílém odstínu. Industrol nebo jiná barva určená pro venkovní použití se na vnitřek úlu moc nehodí, pokud není rovnou schválená pro styk s potravinami. A to Industrol není. Přísady v barvě zabraňující stárnutí barvy vlivem UV záření totiž mohou být toxické.
Ty úly byly lehké, ale plné se strašně špatně se braly do ruky, do hobry nebylo za co připevnit úchyty.
Později jsem z odpadního plechu taky vytvořil plechové úhelníky a chránil jimi rohy nástavků.
Vnějšek hobrového nástavku jsem napouštěl obyčejnou fermeží, platilo, že jeden nástavek - 4 stěny zvenku, klidně pobral i litr fermeže. Napouštění bylo třeba vždy za několik let opakovat, jinak za mokrého deštivého počasí vnější hobra navlhla a stala se úplně houbovitá. Z tohoto pohledu se hobrový nástavek během doby své životnosti docela hodně prodražil. Jedině že by včelař měl odněkud zdroj levné odpadní rozpouštědlové barvy, třeba směsky barev různých odstínů z lakovny nebo míchárny barev.
Další nevýhoda hobrových úlů je pak ta, že aspoň mně se v nich drželi mravenci ještě mnohem ochotněji než v klasických dvoustěnných dřevěných úlech izolovaných polystyrenem.

V sedmdesátých létech se údajně u nás prodával slovenský úl. Byl to dvojnástavkový úl s vysokým podmetem . Nástavky byly dvouplášťové palubkové, uvnitř s hobrou. Povrch nástavku byl natřený černou barvou. Pokus se umístil do stínu listnatého stromu, tak umožnil dobrý jarní rozvoj včel. Dnes bychom ho nazvali „Jarní termosolární úl“. H.